Znáte tmu? Nejen tak, že si večer v ložnici zhasnete a jdete spát. Jestli znáte tmu i z jiné stránky. Myslím, že ne a proto dneska vám chci tmu představit. Přesněji řečeno terapii tmou.
První zmínky o této terapii jsou z Tibetu, kde mniši ve tmě a samotě pobývali minimálně 7dnů. Delší pobyty už byly přípravou na osvícení, nebo smrt.
Do Evropy tuto terapii přinesl německý psycholog a etnolog Holger Kalweit poté co ji sám v 60letech minulého století v Tibetu absolvoval.
Česká republika je země kde se nachází nejvíce prostor pro terapii tmou na světě. A kde taky probíhá jediné světové vědecké zkoumání vlivů této terapie na člověka. Tento výzkum provádí Ostravská univerzita ve spolupráci s centrem terapie tmou v Kozlovicích u Frýdku-Místku.
Tento výzkum v současné době ještě probíhá, výsledky zatím nepublikovali.
Terapie tmou je vynikající způsob a účinná metoda uvědomění si svého vnitřního neklidu, který je příčinou našich konfliktů, naší agresivity. Jen v tichu, ve tmě a v nečinnosti si najednou uvědomíte sami sebe. Svůj střed. Uvědomíte si svůj neklid, stres, vnitřní chvění.
Pobyt ve tmě vám nabízí to co bylo kdysi naprosto běžné, usínat ve tmě a tichu. Obojí je dneska nedostatkové zboží. Všude máte pouliční osvětlení a hluk z aut nebo jen z ulice je taky všudepřítomný. Při tomhle pobytu se můžete dokonale vyspat. Za to vám ručím.
Tenhle pobyt ale není jen o dokonalém vyspání. Současně jste v izolaci. Když se poprvé probudíte zjistíte, že jste ztratili pojem o čase. Nevíte kolik je hodin, nevíte jak dlouho jste spali, nevíte za jak dlouho vám přinesou oběd. Nemáte jak a s čím to srovnat.
Během prvních 3 dnu na vás naplno dopadne skutečnost, že nic nemusíte, nikdo po vás nic nechce, nic neslyšíte a nic nevidíte. Ta tma je skutečně absolutní. Dáte si dlaň před oči a nic nevidíte. Hodně lidí takový výpadek vnějších podnětů natolik rozhodí, že utečou. Hranice jsou 3 dny. Kdo přejde 3 den má velkou šanci, že dokončí celý pobyt.
Když to vezmu statisticky tak nejčastěji dokončí celý pobyt starší lidé a celkové nejúspěšnější jsou ženy. Mladí muži jsou zase ti co to nejčastěji vzdávají. Dost často totiž mají jen dva vzorce chování. Buď to jde po dobrém nebo po zlém.
A tmu silou nezdoláte, ona zdolá vás.
Já jsem byl ve tmě 10 dní v listopadu r.2017 v Kozlovicích. O téhle terapii vím asi 10 let a loni jsem si řekl, že čas to vyzkoušet. Začínal jsem v pátek k večeru. Na začátku byla připravena potní chýše. Což byl půlkulatý stan, uvnitř vykopaná jáma, do které náš opatrovatel Tomáš naházel kameny rozpálené v ohni a ty poléval vodou. Horko skutečně velké, dalo se to vydržet asi 20 minut a asi 10 minut venku na ochlazení. Venkovní teplota kolem 0 st. Po dvou hodinách jsme skončili, já si dal sprchu a zalehnul.
Druhý den po probuzení nastalo to, o čem jsem už mluvil. Ztráta pojmu o čase. Ale popravdě bylo mi to jedno. První dva dny jsem většinou prospal. Vyspání dokonalé. Ale pocit, že většinu dne jsem prospal, je jen odhad. Nevěděl jsem kolik je hodin, jak dlouho jsem spal nebo byl vzhůru. Třetí den už bylo mozku jasné, že vnější podněty jaksi nebudou, tak si je začal vymýšlet sám. Před očima mi probíhal sci-fi film. Nic chaotického, naopak vše bylo logické, na sebe navazující.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděl, jestli hodinu, nebo půl dne. Nakonec mi došlo, že takhle jen ztrácím čas. Jenže jak tohle zastavit? Jen si to zakázat fungovalo asi 5 minut. Nakonec jsem si představil, že film vytahuji z promítačky, dávám ho do krabice, pečlivě přelepuji a házím do odpadkového koše.
10 minut byl klid a pak se koš začal třást a skákat po pokoji. Sednul jsem si na něho a čekal až to mozek vzdá. Když ho to přestalo bavit, konečně jsem měl v hlavě klid .
Ale mozek ten to nevzdal, jen tuhle aktivitu přesunul na spánek. Do snů. Teď to byla detektivka. Naštěstí tohle bylo jen jednu noc, protože jsem neměl ponětí jak bych to zastavil.
Pátý den jsem měl hlavu konečně klidnou přes den i v noci. Nic jsem neřešil, všechny problémy jsem nechal venku. Zkoušel jsem meditovat, což je činnost, která mi nikdy nešla. Tady jsem zkusil meditovat tím způsobem, že jsem se soustředil jen na jednu činnost. Všechny ostatní myšlenky pouštíte.
Představte si krabičku zápalek, kde máte jednu sirku. Tu krabičku vysunete ven, sírku vytáhnete, otočíte a vložíte zpět a přesunete krabičku na druhou stranu. A takhle pořád dokola. Mozek to vzal jako příležitost konečně zase něco dělat. Já to chtěl dělat pomalu, on rychle. Někdy jsem tu krabičku musel držet silou, aby mi to mozek nevyrazil z ruky. Skutečně se snažil. Nevím kolikrát jsem tu krabičku přesunul, než pochopil, že tady nevelí a že se musí podřídit.
Emočně nejsilnější den byl 7 den. Co jsem cítil, že doslova ze mne padá spousta bloků. Cítil jsem velkou úlevu fyzicky i psychicky. Po téhle očistě, když jsem si vzpomněl na nějaký problém, který mne trápil, tak jsem si uvědomil, že jsem řešil prkotinu, která nestojí za ztrátu času.
Určitě si řeknete, co jsem tam dělal. Čím jsem se zabavil. Nenudil jsem se. Měl jsem tam rotoped, takže fyzická cvičení, meditace, spoustu času na přemýšlení. Taky jsem si řekl, že mám čas začít s ranním otužováním. Jak jsem nevěděl, kdy je ráno, tak jsem začal hned. Byla tam sprcha se spoustou masážních trysek, mně stačila ruční sprcha. Pustil jsem si tak studenou vodu, jak to šlo a začal. Taky jsem si řekl, že ten začátek nesmím přepálit, to otužování bylo hodně opatrné. Hned jsem si uvědomil, že jsem si tu vodu pustil naplno, dobře, tohle musím zeslabit, tohle nedám. A jak jsem ve tmě hledal ten kohout, tak se mi podařilo přehodit režim z ruční sprchy na všechny trysky najednou. Hluboký zážitek. Popravdě do konce pobytu jsem v otázce otužování měl naprosto jasno. Stačilo.
Stará se o vás opatrovatel, který vám jednou denně přinese jídlo a hlavně si s vámi bude 10-15 povídat. Vše probíhá ve tmě. To povídání má jediný cíl. Zjistit jak jste na tom psychicky. Jestli jste schopni pokračovat další den. Jídlo, které vám přinese je vegetariánské a na celý den. Je jen na vás, jestli ho sníte najednou, nebo si ho rozdělíte.
Celý pobyt je současně i zkouška vaší psychické odolnosti. Celou dobu pobytu máte u sebe své osobní věci, mobil, atd. V chatě je k dispozici svíčka a sirky. Pojistky jsou vypnuté, aby jste si omylem nemohli zapnout světlo. Nikdo vás nekontroluje, jestli ten mobil byl celou dobu vypnutý, jestli si každý den nezapálíte svíčku. Tohle je naprosto na vás.
Pro mne ten pobyt ve tmě byl nádherný relax, který si chci tento rok zopakovat. A pokud si chcete vyzkoušet jak jste odolní psychicky a jestli dokážete vydržet sami se sebou, běžte do toho.
Jirka